Riziko panleukopenie v chovu lze eliminovat správnou vakcinací

Rezervoárem parvoviru jsou volně žijící kočky a další zástupci čeledi kočkovitých. Je považován za jeden z nejodolnějších virů, který prostředí kontaminuje na několik měsíců. K jeho likvidaci a k dezinfekci prostředí jsou doporučovány přípravky na bázi chlornanu sodného a peroxidu.   

Panleukopenie je infekce atakující více orgánových systému, často se označuje jako mor koček. Během infekce se virus po množení v mízní tkáni dostává do všech tkání a způsobuje nedostatečnou funkci imunitního systému. Množí se v buňkách sliznice trávicího traktu, což vede k její nekróze a množení v buňkách kostní dřeně odpovídá za nedostatek červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček.

Pokud se koťata nakazí v děloze nebo brzy po narození, může virus způsobit rozsáhlé změny nervové tkáně s následky v podobě potíží s pohybem a udržením rovnováhy, širokým postojem a nekoordinovanou chůzí. Kromě toho poškozuje virus také sítnici a optický nerv.

Ve většině případů onemocní neočkovaná koťata ve věku 4 až 6 měsíců, u nichž je také nejvyšší úmrtnost. Po několikadenní inkubační době, během níž dochází k masivnímu množení viru, se objeví příznaky apatie, horečky, zvracení a následně průjmu s krví spojeného s výraznou dehydratací. Po prodělané infekci může zvíře vylučovat virus všemi sekrety až šest týdnů. Podle posledních výzkumů je však možný také mírný průběh infekce, a to zejména u dospělých koček. Dle výsledků některých studií se tato forma infekce vyskytuje až u 75 % populace. Průběh infekce často komplikují další infekce; především u koček chovaných v útulcích hrozí současná infekce herpesvirem a/nebo kalicivirem.

 

Preventivní opatření

• Efektivní vakcinace – nejdůležitější součást prevence proti panleukopenii
• Izolace nemocných jedinců
• Karanténa zvířat v možné inkubační době – kočky mohou být infekční 2-3 dny před prvními klinickými příznaky
• Očista a dezinfekce prostředí, ve kterém zvířata žijí

 

Co dělat v případě, že se v chovu onemocnění objeví?
Pokud onemocní jeden jedinec, je pravděpodobné, že se onemocnění v chovu rozšíří?
Bude nezbytné chov zrušit nebo chovatel nemusí podnikat žádná opatření?

Všechny kočky v postiženém chovu nemusí nutně onemocnět a ne u všech koček musí probíhat infekce subklinicky.

Vývoj infekce v chovu závisí na hygienických návycích v chovu, na počtu nemocných jedinců v chovu, na imunitním stavu jednotlivých zvířat a zejména na počtu vakcinovaných jedinců. Nejohroženější jsou koťata mladší čtyř měsíců, a to i v případě, že byla vakcinována. Důvodem infekce je relativně vysoké riziko interference vakcinace s mateřskou imunitou.

V chovu mohou onemocnět kočky vakcinované později než jeden týden před vypuknutím infekce v chovu. Vnímavé jsou nevakcinované kočky dospělé a staré, proto je zejména v chovech o více než třech kočkách a v útulcích vakcinace jednoznačně doporučována.

Pokud v chovu, v němž jsou všechny kočky řádně vakcinovány a jsou dodržována zoohygienická pravidla, onemocní jedno či pouze několik jedinců, není karanténa ani likvidace chovu nezbytná.

Existuje-li v chovu či v útulku možnost účinné karantény, je vhodné potenciálně infikované kočky izolovat. Pokud tato zvířata klinicky neonemocní, mohou být po uplynutí karantény předána novým majitelům. Jelikož je však inkubační doba poměrně dlouhá, karanténa musí trvat alespoň čtrnáct dní.